top of page

Stravování dětí ve školském zařízení: boj s vybíravostí a práva rodičů



Stravování dětí je často náročným úkolem a školní stravování do něj vnáší úplně nový rozměr. Pro rodiče vybíravých nejedlíků může být školní jídelna zároveň požehnáním i prokletím. Složité může být zorientovat se v právech, která jako rodič máte, a v možnostech, jak školní stravování můžete ovlivnit. Vždy je třeba soustředit se na komunikaci se zařízením a snahu společně najít řešení. Protože nosit dítěti domácí jídlo by mělo být až zcela krajním řešením. Pojďme se podívat na různé strategie a možná řešení problémů.


Dvě strany mince

Jedním z potenciálních plusů školního stravování je vliv vrstevníků. Když děti vidí, že jejich kamarádi konzumují zeleninu nebo zkouší nové potraviny, je často pravděpodobnější, že budou ochotny udělat totéž. Také stabilní rutiny, jako je sezení u stolu a omezené možnosti náhradních jídel, mohou dítě motivovat k ochutnávání nových potravin, což může rozšířit jeho repertoár jídel.

Nicméně tento vrstevnický vliv má i své stinné stránky. Může podporovat nezdravé stravovací návyky nebo zesílit již existující obavy z jídla. To, co jedno dítě považuje za motivující, může pro druhé být zdrojem stresu, který dále prohlubuje jeho vybíravost nebo neochotu k navštěvování školního zařízení.


Stravování dětí ve školském zařízení: základní předpoklady

Pokud má dítě navštěvovat školku a není ještě předškolákem, je důležité zvážit, zda je vůbec schopné se stravovat mimo domov a zdali není vhodné ještě s nástupem počkat a situaci vyřešit. V případě předškoláků a dětí již ve škole je už ale nutné hledat konkrétní řešení. Protože dítě cíleně nesmí hladovět. Pravidelná každodenní strava je důležitá; pokud děti delší dobu hladoví, může to negativně ovlivnit jejich náladu, schopnost učení i trpělivost. Kromě toho, pokud půjdou odpoledne domů hladové, budou preferovat své "bezpečné" potraviny, což velmi omezuje prostor pro rozšiřování repertoáru jejich jídel.


Ve školním zařízení by se dítě mělo cítit bezpečně. Pokud je toto prostředí spojené s nátlakem k jídlu, ať už ze strany pedagogického týmu nebo vrstevníků, může to mít negativní dopad nejen na stravování, ale i na vztah dítěte k tomuto zařízení. Děti by se měly ve škole soustředit na učení a budování vztahů s vrstevníky a nepřiměřená pozornost věnovaná jídlu může tyto úkoly ovlivnit.


A konečně, důležité je pochopit, že dítě by nemělo být nuceno jíst. Tím nemyslím jen dojíst vše na talíři, ale také vynucování pravidla, že všechno se musí ochutnat. Pokud má dítě k některým potravinám averzi, toto "neškodné" pravidlo může vyvolat stresovou reakci. Věřím, že si velká většina z vás podobnou vzpomínku nátlaku ze školky také pamatuje.


Legislativa: co byste měli vědět

Školní stravování je organizováno a financováno státními institucemi a musí se řídit stanovenými pravidly a pokyny. Hlavním cílem je nabídnout dětem vyváženou a nutričně bohatou stravu. Hygienické normy jídelen jsou upraveny vyhláškou č. 137/2004, která také nastavuje parametry pro možnost konzumace domácího jídla ve školním prostředí. Míra dotace na stravování dětí je kolem 60 %. Rodič většinou hradí pouze cenu potravin, náklady na personál nebo zásobování jsou dotovány státem. Možnosti rodičů ovlivnit složení a kvalitu školního jídla jsou tudíž limitované.


Co se týče předškolního stravování, vyhláška č. 14/2005 stanovuje, že pokud je dítě ve školce v čase, kdy je podáváno jídlo, musí se jídla účastnit spolu s ostatními. Pro děti bez dietních omezení je pak povinností jíst jídlo připravené školní jídelnou; donášení vlastního jídla není dovoleno. Speciální dietní stravování je možné pouze na základě lékařského potvrzení.


Pokud jde o stravování ve školních zařízeních, tedy ve školních jídelnách, v České republice nejsou školní jídelny ze zákona povinny zajišťovat dietní stravování, toto nařízení platí pouze pro školky. Navíc, ve školách již není stravování povinnou součástí školního dne. Děti mají možnost konzumovat vlastní jídlo z domova a oběd probíhá v době mimo školní docházku.


Individuální přístup k dietním omezením

Speciální dietní opatření často vyplývají z alergií, intolerancí nebo metabolických onemocnění, a většinou není problém najít vhodné řešení jak pro dítě, tak pro vzdělávací zařízení. Komplikovanější je situace, když dítě může jíst různé potraviny, ale odmítá je. V takových případech je důležité rozlišovat mezi "vybíravými" jedlíky, kteří sice mají omezený repertoár potravin, které jsou ochotni konzumovat, ale jsou schopni se v zařízení aspoň částečně najíst, a dětmi, které jsou schopny hladovět, než ochutnat nabízené jídlo, které není v podle jejich striktních požadavků.


Pokud dítě ve školce nejí vůbec nebo jen velmi málo, je nezbytné konzultovat tuto situaci s pediatrem. Ten může, nejčastěji na základě doporučení terapeuta, vystavit oficiální doporučení, které by mělo být respektováno stejně jako v případě jakýchkoliv jiných dietních omezení. Například orální hypersenzitivita (zvýšená citlivost úst) je rovněž zdravotní stav, který vyžaduje individuální přístup a adekvátní opatření.


Důsledky individuálního stravování ve školce

Při uspokojování individuálních stravovacích potřeb dětí je důležité brát v úvahu nejen logistickou a pracovní náročnost takového přístupu, ale i potenciální sociální důsledky. Příprava a rozdělování jídel pro větší počet dětí je časově i zdrojově náročná, a speciální dietní požadavky toto zatížení mohou ještě zvýšit. Kromě toho, pracovníci v těchto zařízeních čelí často i tlaku ze strany ostatních dětí, což komplikuje situaci.


Sociální aspekt je rovněž důležitý, protože speciální stravovací návyky jednoho dítěte mohou mít vliv na dynamiku celé skupiny. Spolužáci mohou dítěti vlastní jídlo závidět, nebo se mu dokonce posmívat. Jednomu mému pacientovi se již od školky přezdívá Rohlík, protože konzumuje právě převážně rohlíky. Přestože je chlapec již na druhém stupni základní školy, přezdívky se stále nemůže zbavit.


Z těchto důvodů je třeba pečlivě promyslet, zdali je potřeba do stravování v zařízení zasahovat a případně jakým způsobem.


Komunikace a informovanost: základy efektivního řešení

Pokud se bavíme o řešení obtíží s jídlem ve školce, vždy s rodiči začínáme úpravou podmínek. Nicméně pro tento krok je naprosto klíčová kvalitní a otevřená komunikace se zařízením, ale hlavně s těmi, kdo jsou dětem nejblíže. To zahrnuje nejen pedagogy a asistenty, ale i obsluhu v jídelně. Pro efektivní komunikaci je zásadní vysvětlit důvody, proč potřebujete situaci řešit, a jaké jsou specifické potřeby vašeho dítěte. Nátlak zpravidla nefunguje; namísto toho je důležité zaujmout laskavý a konstruktivní přístup. I když může být lákavé zahájit dialog s vyšším vedením, klíčová je každodenní interakce a praxe, kterou mají pedagogové a obsluha jídelny s vaším dítětem.


Je také velmi užitečné znát relevantní předpisy a omezení, která mohou ovlivnit vaše možnosti. Pokud víte, jakým pravidlům a regulacím školní zařízení podléhá, můžete lépe stanovit realistická očekávání a navrhnout funkční řešení.Například, pokud jídlo není připravováno přímo ve školní jídelně, ale je dováženo, vaše možnosti jak změnit nabídku budou omezenější.


V konečném důsledku je kvalitní komunikace a informovanost nezbytnými kroky na cestě k nalezení optimálního stravovacího řešení, které vyhovuje jak dítěti, tak i školnímu zařízení.


Intervence: co můžete dělat

  1. Zvažte vážnost situace. Změnami můžete ovlivnit chod a dynamiku celé třídy, je tedy nutné si dobře rozmyslet, do jaké míry jsou změny a v jaké míře potřeba.

  2. Komunikujte s dítětem. Řekněte mu, co v daný den ve školce bude ke svačině a k obědu. Můžete samozřejmě vynechat “výbušná slova“ jako je rybičková pomazánka nebo hrachová kaše – klidně řekněte, že bude chlebíček s pomazánkou a kaše. Dítě by ale mělo být informované.

  3. Ujistěte se, že dané jídlo odpovídá dovednostem dítěte. Někdy děti, která mají opožděné dovednosti zpracovávat potravu, využívají efektivní maskování v podobě preferencí jídel, která jsou pro ně jednoduchá na zpracování. Jídelníček takového dítěte pak může vypadat následovně: lipánek a jiné mléčné produkty, kuřecí nugety, rohlík (který oždibují po maličkých kouscích) a brumík nebo jiné měkké pochutiny. V takovém případě je ale potřeba vyhledat pomoc odborníka.

  4. Požádejte personál školky, aby servíroval dítěti běžné jídlo, ale ať dítě nepobízí, nepřesvědčuje ani nenutí k jezení ani ochutnání. Bohužel pořád v některých zařízení funguje pravidlo nutnosti ochutnat.

  5. Požádejte personál školky, aby servíroval dítěti jednotlivé komponenty pokrmu odděleně – tedy zvlášť maso, omáčku a přílohu. Na stejný talíř, jen nemíchat dohromady. Stejně tak u svačin je vhodné servírovat samostatně pečivo a další komponenty na stranu (pomazánku, sýr aj). Tento krok může dramaticky zvýšit pravděpodobnost, že dítě sní například alespoň suchou přílohu. Nebo naopak alespoň maso a podobně.

  6. Požádejte personál školky, aby pokud se jedná o komponent, který dítě výrazně nepreferuje (například maso nebo omáčku), bylo množství servírovaného jídla minimální. Tedy množství omáčky například ve velikosti desetikoruny. Dané jídlo je servírované, ale je jednoduché se jej na talíři „vyhnout“.

  7. Sledujte jídelníček na daný týden a když se objeví jídlo u kterého víte, že ho dítě konzumovat nebude vůbec, pokuste se jej vyzvednout hned po obědě. Tedy ne až odpoledne. Pokud je to možné a jedná se o výjimečné situace, je to mnohem efektivnější řešení než hladovějící dítě.

Kdy je potřeba zvolit radikálnější řešení

Pokud máte pocit, že rady výše nebudou pro vaše dítě stačit, je na místě uvažovat o možnosti donášky vlastního jídla z domova. Tuto variantu je vhodné začít zkoušet pouze v ty dny kdy víte, že dítě jídlo jíst nebude vůbec, tedy servírované jídlo je zcela mimo repertoár vašeho dítěte. V takovém případě vás ale čeká platba všech jídel bez rozdílu, které dítěti budou nebo nebudou servírovány.


Z hygienických důvodů vám však zařízení bez potvrzení od lékaře nemusí donášky vlastního jídla povolit. Někdy jsou ale ochotni tuto metodu na chvíli zkusit. Je dobré se zeptat, ale být zcela chápaví v případě, kdy vám to vedení neumožní. V takovém případě je pak ale potřeba požádat pediatra o vystavení potvrzení. Pediatr však může vyžadovat doporučení odborníka, se kterým problém řešíte.


Jídlo přinesené z domova není finální řešení

Pokud vaše situace vyžaduje donášení jídla z domova, je potřeba situaci řešit. Podle charakteru problému je vhodné se obrátit na logopedy (převážně dovednosti úst), ergoterapeuty (averze vůči aspektům jídla), psychology (neschopnost jíst v cizím prostředí) nebo i další odborníky zabývající se touto problematikou.


Jídlo ve škole

Pokud se jedná o stravování ve škole, je situace v něčem jednodušší, v něčem komplikovanější. Zde se již musíte spolehnout na dítě, protože už ho nikdo nehlídá. Jídlo, které jí v průběhu dne – ať už v rámci svačiny nebo při obědě ve školní jídelně – je zcela závislé na jeho motivaci. Velmi jednoduše totiž svačinu může vyhodit nesnězenou do koše nebo oběd vrátit bez ochutnání.


Základní pravidla:

  1. Veďte dítě k tomu, aby vám říkalo pravdu. To samozřejmě není vždy jednoduché, ale dobrým začátkem je fakt, že se na něj nebudete zlobit v jakémkoliv případě. I když vám řekne, že celou svačinu dalo kamarádovi nebo oběd celý vrátilo.

  2. Připravte dítěti vyvážené jídlo – to by mělo obsahovat zástupce komplexních sacharidů (pečivo, obiloviny), bílkovin (šunku, jogurt atd.) a tuků (sýr, oříšky). Je vhodné svačinu doplnit i porcí ovoce nebo zeleniny, ideálně v čerstvé formě. Pokud dítě netoleruje čerstvé ovoce, zabalte takové, které zvládne sníst (například lisované ovocné tyčinky).

  3. Vždy balte pouze takové jídlo a v takové podobě, které víte, že dítě bude ochotné jíst. Čas a prostor na zkoušení něčeho nového je primárně doma.

  4. V krajním případě, kdy se dítě není schopné během výuky najíst, ať už z jakéhokoliv důvodu, zkuste se podívat na řešení v podobě například jogurtového nápoje.

  5. Instruujte dítě, aby si v případě potřeby bylo schopné požádat personál v jídelně pouze o komponenty, které je schopné jíst. Tedy například pouze přílohu s omáčkou. Vždy je lepší, aby dítě snědlo alespoň něco, než aby hladovělo.

  6. Pokud dítě čeká odpolední program v podobě kroužků a obzvlášť sportovních aktivit, je dobré mu zabalit ještě odpolední svačinu, která mu poskytne dostatek energie až do příchodu domů.

Závěr

Jídelní návyky a preference dětí mohou být výzvou pro rodiče i vychovatele ve školkách i školách. Je důležité přistupovat k problémům s jídlem s porozuměním, trpělivostí a efektivní komunikací. Ačkoliv může být nutné zavést radikálnější opatření, je klíčové začít s promyšlenými intervencemi, konzultacemi s odborníky a otevřeným dialogem se zařízením. Ultimátním cílem je spokojené a najezené dítě, které má ideální podmínky pro vzdělávání.



bottom of page