Podpora zdravého vztahu k jídlu a samostatného stravování

Řešení problémů při krmení a odmítání jídla

Pokud dítě odmítá jídlo, je důležité zachovat klid a nevyvíjet na něj tlak. Dejte mu čas a prostor, aby se mohlo přirozeně seznámit s různými potravinami.

Děti kolem 1. a 2. roku většinou procházejí zcela normálními změnami v preferencích jídla. Tyto změny souvisí s vývojem jejich mentálních dovedností a uvědoměním si sebe sama.  V tomto věku proto děti často vyřadí z jejich repertoáru zavedených potravin dosud oblíbená jídla či potraviny a naopak je mohou nahradit novými.

K tomu však potřebují dostat příležitost. Proto je vhodné do jejich stravy kontinuálně zavádět nové potraviny, aby si mohly postupně zvyknout na jejich různorodost.

Některé děti mohou také odmítat u stolu vůbec sedět. Je tedy vhodné zkontrolovat správnost jejich sedu. Můžete také vyzkoušet hrací aktivity, které ale nebudou odpoutávat pozornost od jídla, například společnou konverzaci o servírování jídla, hádanky nebo třídění tvarů jídla.

Dobré je také vyhnout se příliš dlouhému jedení, ideální doba je 15 až 20 minut. Po uplynutí tohoto času je pro dítě obtížné a často i nereálné se na jídlo soustředit. Pokud je dítě nuceno sedět u stolu příliš dlouho, může to být důvod k pozdějšímu odmítání jíst, sedět u jídla, nebo k jídlu vůbec přijít.

💡Tip: Více nápadů na hry s jídlem, jak na nastavení zdravých stravovacích rutin a jak řešit již vzniklé problémy u stolu (včetně odstranění tabletu a jiných rozptylování) najdete v online programu Začínáme společně u stolu.

Vybíravost v jídle a potravinová neofobie

Vybíravost v jídle a strach z nových potravin jsou běžnou součástí vývoje. Dítěti může trvat delší dobu, než si zvykne na novou chuť. Důležitá je trpělivost a opakované nabízení. Odmítání se objevuje nejčastěji kolem 1. roku věku dítěte, poté opět kolem 3. roku věku, kdy u dítěte dochází k velkým změnám v chování a způsobu přemýšlení. Je to období, kdy se děti učí samostatnosti a kontrole. Odmítání některých potravin nebo výrazné omezení jídelníčku tak může být jejich prostředkem k prosazování nezávislosti.

Je třeba rozlišovat mezi typickým vybíravým jedlíkem a extrémnějšími formami odmítání jídla:

• Většina běžných vybíravých jedlíků je stále schopna jíst různé potraviny. Jejich vybíravost také bývá flexibilní, jeden den mohou určitou potravinu odmítat a druhý den si na ní pochutnat.
• V extrémnějších případech mohou děti odmítat konzumaci celých kategorií potravin, mít velmi omezený repertoár potravin nebo vykazovat známky výrazného stresu v době jídla. Takové extrémní chování není považováno za typické a může vyžadovat pomoc odborníka.

Prevence vybíravosti a rozšiřování jídelního repertoáru

Čím více chutí a textur děti vyzkouší, tím snazší bude prevence vybíravosti. Nabízíme několik tipů, jak s lehkými formami vybíravosti bojovat a čemu se vyhnout:

• Vyhněte se oslovení „vybíravý jedlík” nebo „nejedlík”. Nálepky mohou formovat chování dítěte, proto je lepší jim negativní nálepku nedávat. (A to neplatí pouze u jídla!)
• Soustřeďte se na vhodný sed, protože špatná poloha při jídle může u dítěte významně ovlivnit celý proces stolování.
• Modelujte vhodné chování u stolu a připojte se k dítěti, kdykoli můžete. I když nemáte hlad, posaďte se k dítěti alespoň se sklenicí vody.
• Je normální, že děti zpočátku odmítají potraviny s výraznou nebo hořkou chutí. Místo toho, abyste dítě do jídla tlačili, snažte se o postupné zavádění nových potravin. Nátlak může naopak vytvořit dlouhodobý negativní vztah k dané potravině. Důležité je dané potraviny stále servírovat i přes neochotu dítěte je konzumovat.
• Pokud dítě odmítá jíst určitou potravinu, je často třeba minimalizovat vaše reakce. Pokud ho budete rozptylovat, uplácet nebo měnit jídlo pokaždé, když bude vybíravé, naučí se, že odmítavé chování přitahuje pozornost a bude toho nadále využívat.
• Pokud dítě váhá s ochutnáváním, nezahlcujte ho v jednu chvíli spoustou nových potravin. Místo toho přidejte jen jednu novou položku, například mrkev, vedle jeho oblíbených potravin v rámci jednoho jídla.

Vytvoření pozitivního vztahu k jídlu

Vytvořte u dítěte pozitivní vztah k jídlu tím, že mu dáte možnost objevovat různé chutě bez nátlaku. Jídlo by mělo být radostnou součástí dne.

Jak nastavit zdravý vztah k jídlu?

• Vytvoření pozitivního vztahu ke zdravému jídlu začíná u rodičů. Pokud jedí vyváženou stravu a přistupují k jídlu jako k příjemnému společnému zážitku, děti budou toto chování pravděpodobně napodobovat. To platí i o chování u stolu, například používání telefonů při jídle, odbíhání od jídla nebo způsobu vyjadřování se o jídle.
• Je důležité poskytnout dětem pestrou stravu, zejména dostatek ovoce a zeleniny. Tyto potraviny jim pomáhají objevovat nové chutě a textury, což podporuje jejich přirozený apetit a rozvíjí vztah k jídlu. Neméně podstatné je i zapojení dětí do samotného procesu přípravy pokrmů – ať už při výběru potravin v obchodě, nebo při jednoduchých činnostech v kuchyni.
• Vhodné je vyhnout se označování potravin jako „zdravé” nebo „nezdravé”, protože to u dítěte může podporovat pocit viny nebo naopak vnímat určité potraviny jako zaslouženou odměnu. Místo toho dítěti vysvětlete, že některé potraviny je dobré jíst častěji a některé méně často. Doporučujeme s dětmi také probírat benefity konkrétních potravin – jak dítě posilují, dodávají mu energii a udržují jej zdravé. Rozhovory o jídle je dobré držet v pozitivním duchu a vyvarovat se jakýchkoli výrazů, které by spojovaly stravovací návyky s tělesnou hmotností nebo vzhledem.
• Ponechte kontrolu velikosti porcí na dítěti. Vyhněte se nucení dítěte k dojídání porce a umožněte mu rozpoznat vlastní signály hladu a sytosti. Pokud je však dítě hotové po dvou soustech, věnujte se modelaci chování, mluvte o jídle, umožněte variace hry s jídlem. Přenechání této role dítěti pomáhá vytváření zdravého vztahu k jídlu a také funguje jako prevence přejídání. Vyvarujte se používání jídla jako odměny nebo trestu, protože tak může vznikat emocionální vazba k jídlu, kterou lze později jen obtížně změnit.
• K vytvoření pozitivního vztahu k jídlu patří také příjemné prostředí při jídle. Společné rodinné stolování bez rozptylování telefonem nebo televizí otevírá prostor pro konverzaci. Děti si tak jídlo spojí s dobou rodinného sbližování, což dále upevňuje pozitivní citový vztah k jídlu.

Pokud dítě začne v určitém období odmítat jídlo, zachovejte klid. Není potřeba tlačit na konzumaci, protože děti kolem 1. až 2. roku procházejí přirozenými změnami v preferencích. Dejte jim čas na objevování nových chutí a nepřestávejte nabízet různé potraviny. Dětem neustupujte, ale ani je do jídla nenuťte. Nechte je samostatně se učit rozeznávat vlastní signály hladu a sytosti. A nakonec zlaté pravidlo – o tom, kdy a co se jí, rozhoduje rodič. O tom, kolik a zda bude jíst, rozhoduje dítě 🙂 

💡Tip: Pokud Vás zajímají informace o stravování batolat, jejich jídelníčku, podpoře samostatného stravování a přechodu na rodinnou stravu najdete je v programu Začínáme se stravováním batolat.